Mladí Češi se s tím nepářou. Když jim práce přijde nesmyslná, odejdou pryč

Rostoucí ceny, nedostupné bydlení, nejistá budoucnost. Mladí Češi vstupují na pracovní trh v době plné krizí. Jsou citlivější na přetížení, ale zároveň od práce, zaměstnavatelů i společnosti očekávají víc než generace před nimi. Vyplývá to z nového průzkumu společnosti Deloitte.

Největším zdrojem stresu jsou pro mladé rostoucí životní náklady – zmiňuje je 43 procent mileniálů a 38 procent příslušníků generace Z. Čtyřicet procent z obou skupin pak souhlasí s tvrzením, že „žijí od výplaty k výplatě“.

Zatímco základní existenční obavy, které se propisují do představ o zaměstnání a obecně přemýšlení o práci a kariéře, sdílejí obě generace, v dalších prioritách a obavách se mileniálové a generace Z liší. Starší ročníky (mileniály) více znepokojuje politická nestabilita, války či klimatická krize. Generace Z naopak častěji zmiňuje duševní zdraví a sexuální obtěžování.

„Tahle generace vyrůstala v době, kdy se o těchto tématech začalo veřejně a otevřeně mluvit mnohem víc než dříve. Duševní zdraví je pro ně zásadní, protože si uvědomují jeho dopad na celkovou kvalitu života a pracovní výkon. Naopak sexuální obtěžování je téma, které výrazně rezonuje díky větší informovanosti, kampaním za rovnost a bezpečné pracovní prostředí,“ komentuje Andrea Černá, expertka na HR trendy ve společnosti Deloitte.

Gen Z podle ní očekává od zaměstnavatelů nejen nulovou toleranci k obtěžování, ale i aktivní ochranu a podporu.

Mladí lidé přicházejí na pracovní trh s jiným nastavením než generace před nimi – a zároveň v době, která může být pro některé dost náročná. Klimatická krize, válka v Evropě, nejistá ekonomika. To všechno formuje jejich hodnoty i očekávání.

Kritici by mohli namítnout, že každá generace zažila nějakou krizi a řešila své problémy. „To je samozřejmě pravda. Rozdíl je v tom, že dnes jsou světové problémy viditelné v mnohem větší míře. Dnes jsou každá mezinárodní krize, válka nebo násilí přístupné během minut,“ reaguje sociolog Pavel Pospěch z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Dnešní doba je podle něj navíc mnohem méně předvídatelná. „Dnes mladí často nevědí, jestli obor, který si vyberou, bude mít budoucí uplatnění, nebo zda jej nahradí umělá inteligence,“ uvádí příklad.

To všechno se pak projevuje i na jejich vnímání práce. „Generace Z není línější. Ale ne všichni s nimi umíme pracovat a motivovat je,“ vyvrací jeden z často omílaných mýtů Černá.

Podle ní si mladí dnes pod pojmem úspěch nepředstavují jen postup po kariérním žebříčku. Chtějí hlavně smysluplnou práci, možnost vzdělávat se a růst.

S tím souhlasí i sociolog Libor Prudký. „Definice úspěchu se zásadně proměnila. Mladí lidé cítí únavu – z nedostatku smysluplných činností nebo z toho, že to, co smysl dává, není dostatečně ceněné. Finanční výnosnost se přitom stále často bere jako jakási záruka štěstí,“ podotýká.

A dodává: „Po roce 1990 jsme je naučili, že úspěch je cílem, že štěstí plyne z výkonu. Jenže dnes někteří vnímají svobodu jako překážku, jiní jako chaos. Ani jedno nepřináší spokojenost – přestože bychom ji mohli mít.“

Podle Pavla Pospěcha by ale zároveň byla chyba některé generační rozdíly přeceňovat. „Generace Z není morálně odlišná. Reaguje prostě na podmínky, ve kterých žije. Lidé se nezměnili, změnila se společnost,“ zdůrazňuje sociolog.

Rodina a přátelé stále nejvíce formují identitu mladých lidí. Co ale přichází hned poté, se liší podle věku – zatímco starší mileniálové zmiňují práci, generace Z upřednostňuje volný čas a koníčky. Ukazuje se tak, že zaměstnání pro nejmladší generaci sice zůstává důležité, ale není středobodem života – spíše jeho součástí.

Firmy by se proto podle HR specialistky měly přizpůsobit: Nabídnout větší flexibilitu, vnímat jednotlivce jako osobnosti a vytvářet prostředí, které podporuje nejen kariérní, ale i lidský rozvoj.

„Zároveň doporučuji přehodnotit, jak roli práce prezentují: Nestačí nabídnout jen pozici, je potřeba nabídnout příběh, hodnoty a prostředí, kde může být člověk sám sebou. Trh práce se tím posouvá od výkonu k propojení, od pozice k identitě,“ myslí si Černá.

Další část průzkumu se zaměřila na duševní zdraví – a právě v této oblasti dopadla generace Z výrazně hůře. Stres a úzkosti pociťuje většinu času nebo trvale 40 procent zástupců této generace, zatímco u mileniálů je to 22 procent.

Nejčastějšími stresory pro Gen Z jsou rodinné a osobní vztahy (39 procent), dlouhodobá finanční budoucnost (37 procent) a zdraví či blaho rodiny (34 procent). U mileniálů převažují stejné faktory, ale v jiném pořadí – na prvním místě je dlouhodobá finanční budoucnost (31 procent) následovaná zdravím rodiny (30 procent) a až poté osobními vztahy (25 procent).

Obecně však platí, že mladí Češi se stresují o něco méně než jejich vrstevníci ve zbytku světa.

Zátěž přináší i práce – 26 procent české generace Z a 22 procent mileniálů uvedlo, že právě ta výrazně přispívá k jejich stresu a úzkostem. Mezi hlavní příčiny patří nedostatek adekvátního uznání, neférová či nespravedlivá rozhodnutí a příliš dlouhá pracovní doba.

„Zajímavostí je, že čeští mileniálové pociťují nedostatek uznání a neférové jednání významně více než ostatní skupiny. Více než polovina dotazovaných respondentů české generace Z (54 procent) i mileniálů (51 procent) se domnívá, že jejich zaměstnavatel bere jejich duševní zdraví vážně. To je však významně méně než ve zbytku světa (přes 60 procent),“ říká Černá.

Stres z práce sice pociťují lidé napříč generacemi, ale nejmladší generace ho vnímá jinak. „Zatímco starší generace často přijímaly pracovní tlak jako přirozenou součást kariéry, mladší lidé jsou citlivější na přetížení, nejasná očekávání nebo nesoulad s hodnotami firmy,“ říká Černá.

Pro generaci Z je důležitá psychologická bezpečnost, otevřená komunikace a pocit, že jejich práce má smysl. „Pokud to chybí, stres roste a velmi rychle se promítá do jejich motivace i loajality,“ dodává HR specialistka.

Z dat dále vyplývá, že za největší stresor na pracovišti mladí lidé považují zejména nedostatek adekvátního uznání či odměny za uvedenou práci následovaný obavou, že rozhodnutí v práci jsou činěna spravedlivě.

Třiasedmdesát procent dotazovaných generace Z a 85 procent mileniálů považuje smysluplnost práce za důležitý faktor pro jejich pracovní spokojenost a pohodu.

To může souviset i s jejich případnou nespokojeností. „Když mají mladí lidé pocit, že má něco smysl, řeknou: ,Děláme to, protože to má smysl.‘ To je krásná odpověď, ale chybí hlubší porozumění tomu, co vlastně dává věcem smysl. K tomu je třeba být veden. To se nedělo,“ myslí si sociolog Prudký.

Dvaapadesát procent české generace Z uvedlo, že na základě osobního přesvědčení či etiky odmítlo potenciálního zaměstnavatele a polovina z nich dokonce opustila práci, protože pro ni postrádala smysl. V obou případech se tak rozhodovala významně častěji než stejné generace ve zbytku světa. „To by mělo být pro české firmy velké varování,“ říká Černá.

„Může to značit, že nejmladší česká generace se víc zajímá o svět a také o dopady podnikání na společnost i životní prostředí. Oproti předchozím generacím se nehrnou do jakékoliv práce, ale pečlivěji si vybírají, s jakou firmou spojí své jméno i kariéru, a také zvažují, zda jim daná práce vůbec dává smysl,“ dodává.

Firmy by proto podle ní neměly o svých hodnotách jen mluvit, hlásat je na sociálních sítích a vylepovat plakáty s hesly v zasedačkách, ale měly by je skutečně žít v každodenní realitě. Pokud mladí lidé vnímají rozpor mezi tím, co firma říká, a tím, co skutečně dělá, ztrácí pro ně důvěryhodnost.

„Například když je firma hlásící se k tématu podpory žen ve vedení, ale ve výrobní části firmy visí fotky z erotických časopisů…“ uvádí příklad Černá.

Naopak čeští mileniálové odmítli potenciálního zaměstnavatele kvůli osobnímu přesvědčení či etice méně často (37 procent) než jejich protějšky ve světě (40 procent). Téměř stejné procento dotazovaných mileniálů ze světa i z Česka uvedlo, že opustili zaměstnání, které jim nedávalo smysl (kolem 45 procent).